Váhání             17

1)^EDeset, dvacet, ^Atřicet roků, ^Gpochoduje^Dkrok za krokem rok.

      ^EPokladnice^Aroků-kroků^Gzažívá svůj^Dprvní velký^Ešok.

     ^GNestačí, ^Anestačí,^Gsledovat ten^Alet, to člověk nestačí^E.

     ^GNestačí, ^Anestačí,^Gdeset tisíc^Adnů, všechno je jinačí^E.

2)  Deset, dvacet, třicet roků, starý-mladý v hlavě mám ten film.

     Záběry se matou-pletou, čtvrtý rozměr čas, no a co s tím.

     Dospělý, dospělý, každé slovo má svůj prostor-dospělý.

     Dospělý, dospělý, dvanáct let jsem kluk a přitom dospělý.

R₁.:^GStůj, zastav se^Dstůj, ať den je^E víc než rok,

     ^GStůj, zastav se^Dstůj, měj loudavej^Ekrok.

     ^GStůj, zastav se^Dstůj, měj oči^Evnímavý.

     ^GStůj, zastav se^Dstůj, zastav se^Estůj !

3)  Deset, dvacet, třicet roků, první účty, kdo má dáti-dal.

     Pravá strana, levá strana, výsledek se rovná a co dál !

     Barevný, barevný, chci mít všechno hned a ještě barevný.

     Barevný, barevný, není všechno duha, co je barevný.

4)  Deset, dvacet, třicet roků, oči smíchem unavený, někdy tik.

     Ohlédnutí-zahlédnutí, starost-radost, štěstí je jen mžik.

     Nestačí, nestačí, sledovat ten let, to člověk nestačí.

     Nestačí, nestačí, to je na tom krásný, je to jinačí.

R₂.:Stůj, zastav se stůj, ať den je víc než rok.

     Stůj, zastav se stůj, měj loudavej krok.

     Stůj, zastav se stůj, pak pomalu kráčej dál.

            /: umění zastavit, to musíš znát :/ !