Váhání             17

1) ^CŠlapem štrekou ranních hvězd, v dálce^Amizhasla 

    světla měst, před náma^Cje svítání,taky s^Amirosou shledání.

    Vzduch^Emiprůzračný, zázračný,pusu^Fsmíchem posypat, 

    chutnat^Gklid, zasněně bdít, mlčet si chtít^C.

R.: Naše^Gtoulání^C, věčný^Gšlapání a setkání^C, ruku ^Gvždycky podávat,     

     kámošovi^Amipomáhat,   mít^Gradost, když můžeš rozdávat^C!

2) Potom courat lesem dál, lesní chodník směr nám vzal,

     všech skal zlomky v dlaních mít, ze studánky vodu pít,

     umět hrát, bláznivě smát, přakážky dokázat brát,  

     s nima prát, né podlézat, vracet se rád.

R.:

3) Znát slepený obočí, pot když teče do očí,

     umět sebe přemáhat, jenom sobě nadávat.

     Odměna má z ohně šat, spojených očí má svit,

     písniček pak plnou nit a touhu bdít !

R.: |: Ráno zas pro krásu jít a dokořán náruč mít :| !