Váhání             17

1) ^HmiSkončí, skončí, skončí každej vandr náš^D!

     ^HmiSkončí, skončí, skončí, všechno konec mívá^A.

     Necháš^Gstromy tam, kde jsou, do^Abáglu se nevejdou.

     ^GKamarády pozdravíš, srdce v^Adlani nastavíš,

     tak nám to^Hmikončí, zas to končí.

     Všechno^Amizí mávnutím, hlava^Fismi trpí závratí,

     ^Dneskutečné-staleté, s časem se^Ahádáš.      
     Pak vzpomínky oživnou, tváře z^Fismi fotek vykouknou,

     dodáš^Dčasu tenhle roztoulanej^Edíl, zas najdeš cíl^A!

     ^DPátek dělí jen pár^Adní, ^Dtýdnem, už volání zní^A,

                            |:zahoď^Ečekání a nasedat ^A:| ^D !

2) Končí, končí, končí pět dní čekání.

     Končí, končí, končí, vše začátek mívá.

     Jinej kraj a jinej mrav, žádnej anonymní dav.

     Čistejch duší studánky,úsměv pustit ze schránky, už

     týden končí, těch pět dní končí.

     Rozechvělý shledání naše „Ahoj“ zahání,všednost

     smejvá příval kamarádskejch slov.

     Spřádáme dny toulání, novejch dálek hledání,

     Tohle všechno uvnitř mít a nechat znít, naplno chtít.

Pátek voní shledáním, pátek v cestě nebrání, |:zahoď…:| !