Chotěbořskej drak
1)DKdyž
mi ráno budík v sedm odstartujeAden,
protáhnu se protřu oči a hned vyrazímDven.
Zbytečně se nezdržuju,to já
nemámGrád.
Cestou hodímDvlasy
z čela aAšálu
přes kabátD.
Kličkování v hustým davu, to mám v
malíčku, prolítnutí uličky mi trvá chviličku.
Nezdařenou otočkou zaskočím
babičku, vyrazím jí flašky z tašky, dárek pro vnučku.
R.:
DSpěchá,
spěchá, spěchá, spěchá,
spěchá denně takA(G),
ve městě mu(D)
přezdívají(A)
Chotěbořskej drakD.
2) Když je půl pátý, u píchačky stojí
připraven, vyrazit hned jako první hlavní branou ven.
Vmáčknu se do autobusu, vystrčím
dědu ven, ten přece nespěchá tolik, zajištěn důchodem.
Ušetřil jsem deset, dvacet,
třicet minut zas, ukáže se kdo je pánem, já anebo čas.
Třicet minut denně takhle
ušetřit bych moh´, to je deset tisíc minut za jedinej rok!
3) Nemám zas čas povečeřet, Liduška
čeká, sedí v parku, červená se, ani nedutá.
Dám jí jednu pusu v klusu, zase
běžím dál, vždyť jsem slíbil kamarádů přijít na fotbal.
V poločase běžím zase, jen abych
to stih´, kolem šestý u Zdeničky až v Kolíně být.
Autu táty šlapu na plyn, myška
nalevo, předpisoví řidiči si ťukaj´ na čelo.
R.:
4) V Kolíně se nesmím zdržet, vždyť
toho mám moc, Zdenička ta by mě chtěla zase celou noc,
povídat o svojí lásce velké jako
trám. Večerníček v televizi, nestih´ bych, to znám.
Potom ještě Barborku a Věrku
navštívit a Alenku a Majdalenku, co si mě chce vzít.
Nestih´jsem jí ještě říct,to co
řeknu vám, že doma Lenku za manželku čtyři roky mám.
R.:
5) A pak hnedky do hospůdky, v cíli
je můj den, na záchytnou stanici teď budu odvezen.
A ze stanice do nemocnice, potom
musím jít a z nemocnice do blázince, tam najdu svůj klid.
(Psst, ticho léčí)
