Průvanní písničky vlastní

Průvan               1
Zas mávám světlům na koncích vlaků   2
Město               3
Vítr                   4
Z neděle na pátek      5
Šlapání              6
Vstávej             7
Z města ven      8
Narazíme soudek       9
Kamarádi        10
Rychlej vlak    11
Svítání             12        
Džíny              
13
Trampský lidičky     14

Takovej vobyčejnej  15
Brácha             16

Váhání             17

Maminka         18       
Chotěbořskej drak    
19
Otázky             20
Snění                21
Svět jsme taky my    22
Mír                   23
Z kola ven        24
Jen jednou za rok     25
Uč své děti       26
Já se vrátím     27
Prázdninový rokenrol 28
To se zdá          29
Znovuvyznání
   30
Knížky              31
Přání malý Janě       32
Hravá-Broukám      33

Bílá místa         34
Ohlédnutí         35
Standovi           36

Mozaika          37                 
Novoroční        38
Letopis             39
1992                
40
Na růžku          41
Nadě                42
Jirkovi             43
Párty                44
Pro Jitku          45
Pět nula na život   46
Pro Jirku K          47


Chotěbořskej drak

 

1)DKdyž mi ráno budík v sedm odstartujeAden, protáhnu se protřu oči a hned vyrazímDven.

     Zbytečně se nezdržuju,to já nemámGrád. Cestou hodímDvlasy z čela aAšálu přes kabátD.

     Kličkování v hustým davu, to mám v malíčku, prolítnutí uličky mi trvá chviličku.

     Nezdařenou otočkou zaskočím babičku, vyrazím jí flašky z tašky, dárek pro vnučku.

 

R.: DSpěchá, spěchá, spěchá, spěchá,

     spěchá denně takA(G),

     ve městě mu(D) přezdívají(A) Chotěbořskej drakD.

 

2) Když je půl pátý, u píchačky stojí připraven, vyrazit hned jako první hlavní branou ven.

     Vmáčknu se do autobusu, vystrčím dědu ven, ten přece nespěchá tolik, zajištěn důchodem.

     Ušetřil jsem deset, dvacet, třicet minut zas, ukáže se kdo je pánem, já anebo čas.

     Třicet minut denně takhle ušetřit bych moh´, to je deset tisíc minut za jedinej rok!

 

3) Nemám zas čas povečeřet, Liduška čeká, sedí v parku, červená se, ani nedutá.

     Dám jí jednu pusu v klusu, zase běžím dál, vždyť jsem slíbil kamarádů přijít na fotbal.

     V poločase běžím zase, jen abych to stih´, kolem šestý u Zdeničky až v Kolíně být.

     Autu táty šlapu na plyn, myška nalevo, předpisoví řidiči si ťukaj´ na čelo.

 

R.:

 

4) V Kolíně se nesmím zdržet, vždyť toho mám moc, Zdenička ta by mě chtěla zase  celou noc,

     povídat o svojí lásce velké jako trám. Večerníček v televizi, nestih´ bych, to znám.

     Potom ještě Barborku a Věrku navštívit a Alenku a Majdalenku, co si mě chce vzít.

     Nestih´jsem jí ještě říct,to co řeknu vám, že doma Lenku za manželku čtyři roky mám.


R.:

 

5) A pak hnedky do hospůdky, v cíli je můj den, na záchytnou stanici teď budu odvezen.

     A ze stanice do nemocnice, potom musím jít a z nemocnice do blázince, tam najdu svůj klid.

     (Psst, ticho léčí)