Váhání             17

1)^EMá, každý z nás má svá bílá^A(A7)místa,

     ^H7nejsou tam lvi jen hloubka^Aneznámých^Ejá.

     ^EMá každý z nás má, svá^Abílá^(A7)místa

     se ^H7spletí myšlenek, co sotva^Atušit se^Edá.

     ^GŠkraboška světáctví, siláctví, koho zmást^Emá ?

     ^GNetečnost, lhostejnost, to přece není tvý^Ejá !

     ^GTvoje já hřeje a rozhání samoty^Amrak.

     ^GTvoje já má rádo^Alidi, ^(A7)co ^H7zdraví jen^Etak.

2) Má, každý z nás má svá bílá místa, nejsou tam lvi,

      jen hloubka neznámých já.

     Má, každý z nás má svá bílá místa,

     vstup je tam zakázán, výjímek málo jen zná.

     Plakáty hesel a povrchnost snažení znáš.

     Výsledek opak je chtění, to taky znáš.

     Velká jsou slova, však malá je hlasitost, víš?

     Chce to říct všedně a prostě, hlavně však zblíž !

3) Má, každý z nás má svá bílá místa, nejsou tam lvi,

     jen hloubka neznámých já.

     Má každý z nás má svá bílá místa,

     nejsou však bez citu, to hlavně vědět se má.

     Kdo má rád děti a kytky, tvý bílý já !

     Kdo chce znát zítra i pozítří, tvý bílý já !

     Propíchni slova, zkus očima do očí jít !

     Chceš přeci jak my, chceš s námi, chceš dlouho být !

     Má každý z nás má svá bílá místa ...