Váhání             17

1) ^DSotva jsem^Gslabikář^Apřelouskal bez^Dptaní,

     začal jsem ^Gpyšně jak páv^Asám pohádky^Dčíst.

     Já objevil^Gnový svět, ^A oživlých^Dpísmenek,

     poznával ^Gspoustu věcí i^Aneznámých^Dmíst.

     Jak znamínko na dveřích stoupalo výš a výš,

     tahle má první láska rostla víc a víc.

     Lidi, to bylo knih a v knihách příběhu,

     co daly poznat, kde je rub a kde je líc.

R.: ^DOhmataní^Emikamarádi^A na poličkách^D,

     ohmataní^Emikamarádi^A, skrývá vás prach^D.

     Rád setřu^Emiroky, obrátím^Astránky, starých snů^Dskrýš.

     Když získáš^Eminového, starého^Apřítele nezahodíš^D.

2) Teď znamínko na dveřích nechce už výš a výš,

     v knihovně knížek ale stále přibývá,

     jen tempo je línější, čas nejde natáhnout,

     já další lásky mám, však tahle zůstává.

     Nemám už slabikář, ten jiné žáčky má,

     však abecedu mě písmenka učí dál,

     co víc je a co je míň,co zlato,co pozlátko,

     jak úsměv kouzlit,aby svět se se mnou smál.       

R.: ^DOhmataní^Emikamarádi^A na poličkách^D,

     ohmataní^Emikamarádi^A, skrývá vás prach^D.

     Rád setřu^Emiroky, obrátím^Astránky, starých snů^Dskrýš.

     Když získáš^Eminového, starého^Apřítele nezahodíš^D.