Průvanní písničky vlastní

Průvan               1
Zas mávám světlům na koncích vlaků   2
Město               3
Vítr                   4
Z neděle na pátek      5
Šlapání              6
Vstávej             7
Z města ven      8
Narazíme soudek       9
Kamarádi        10
Rychlej vlak    11
Svítání             12        
Džíny              
13
Trampský lidičky     14

Takovej vobyčejnej  15
Brácha             16

Váhání             17

Maminka         18       
Chotěbořskej drak    19
Otázky             20
Snění                21
Svět jsme taky my    22
Mír                   23
Z kola ven        24
Jen jednou za rok     25
Uč své děti       26
Já se vrátím     27
Prázdninový rokenrol 28
To se zdá          29
Znovuvyznání
   30
Knížky              31
Přání malý Janě       32
Hravá-Broukám      33

Bílá místa         34
Ohlédnutí         35
Standovi           36

Mozaika          37                 
Novoroční        38
Letopis             39
1992                
40
Na růžku          41
Nadě                42
Jirkovi             43
Párty                44
Pro Jitku          45
Pět nula na život   46
Pro Jirku K          47

                                                       

                              Brácha                                 

1) DKolik je to let? HmiJak ten čas letí !G

     Zas vrátil jsem se do míst, kteráD jsem dobře znalA7.

     ADže bylo krásně, tak sed´Gjsem si doAtrávy a naGty 

     dávnýAčasy jsemGzavzpomínal. D

 

2) Tam co končí les, tam se to tenkrát stalo,

     já šel jsem se svým bráchou, zas vobhlídnout náš ranč.

     V tom z lesa vyšel Johny a jeho známá parta

     a byl s nima i Hrady,co říkali mu rváč.

     Čekali tu na nás, to jak se mají rádi, Johny a můj

     brácha, to v kraji každej znal.

     Brácha neměl rozum a často ztrácel hlavu,

     jak ho někdo naštval,hned byse sním pral.

 

3) Tak čtyři bráchu chytli a že prej půjde s nima

     a pak ho chtěli svázat, Johnyho fackoval.

     To popadnul mě vztek a trefil jsem ho rovnou

     doprostřed břicha, až se za něj popadal.

     Tím jsem všechny naštval, nejdřív přišel Hardy

     a ubalil mi jednu, pak se přidal taky Kid.

     Neměli to dělat, měl jsem pro strach uděláno,

     každej dostal turbo a byli jsme si kvit.


4) To už se ztrhla mela a i když měli navrch, že nejsme

     žádný béčka, to poznali hned.

     A pak to náhle přišlo, kdo by to byl čekal, zavolala

     máma: „Kluci pojďte na oběd!“.

     Je to strašně dávno, Johny snad žije v Praze,

     Hardy dělá v dílně, Kid chodí fotbal hrát.

     A brácha má dva kluky a v tom je velká svízel,

     vždyť jsou celí po něm,taky se chtěj prát.