Váhání 17

Mozaika          37
Novoroční        38
Letopis             39
1992                 40
Na růžku        41
Nadě                42
Jirkovi             43
Párty                44
Pro Jitku          45
Pět nula na život   46
Pro Jirku K          47

To se zdá

1) ^CV mý práci moc poezie není^C7 a ^Fpo práci zas není ^Cčas.

Jen ráno, cestou k autobusu,^Fmotor k mým^Gveršům zpívá^Cbas.

R.:/: To se^Czdá,^Fzdá,^Czdá, zdá se k ránu:/

^FTo se vážně jen tak^Czdá. 2-^FA cesta^Grychle ^Cubíhá.

2) Desítky dobře známých tváří, týhle linky ve čtyři padesát.

Reflektory na cestu nám září a řidič dveře zavírá.

Všechno je tu jako na jevišti a den se zvolna probouzí.

Kdo čeká na dalším nástupišti, kdopak k nám ještě přistoupí ?

R.:

3) Kolem nás je ráno rozespalé a něčí oči přivřené,

snad dívka nebo anděl z nebe-úsměv a hned jsme přátelé.

Hned moje srdce rychlej bije, pro jedno krásné usmání,

poznávám Tě moje Fantazie, je to zvláštní shledání.

R.:

4) Kolik snů ke štěstí nám stačí, kolik nám jich osud přisoudí,

kolik z nich je k smíchu nebo k pláči, protože se nikdy nesplní?

Snad ptáci touhy lidí znají, o té cestě vzhůru - báječné.

Však lidé se v sobě nevyznají. Vystupovat ! Jsme na konečné !

R.: