Váhání             17

   Město

 1) ^CVyšel jsem z práce, tak^Dmijako obvykle.
    Lidé^Cjdou se mnou a taky^Dmiproti mně
  ^CUlice mě vtáhla doprostřed^Dmidavu,
    ač^Csnažím se ze všech sil,^G7vyhnout se tomu.
    A^Ftak jdem dál, od^Cdomu k domu a^Fsvětel tisíce ozáří ^Cznovu,
    ^Fvěže a věžičky, co^Cdolů se dívají, ^Fza okna tramvají  do^Gtváří nadějí^C.

2)  A v nose mě pálí šedá modř výfuků  a rachot kol mi zahřmívá do kroku.
    Co známých potkávám, co já se nazdravím, co rukou stiskávám,
    poptám se na zdraví.
    Všechno je ve městě, proto je nádherný, veselý, smutný i krutě  
    lhostejný,   tady se rodí, tady se umírá, tady se žije a taky dožívá.

3)  Však možná jednou, že zajdu do obchodu,
    abych si nakoupil pramenitou vodu
    a vůni lesa, když zapadává sněhem a taky petrklíč
    a řeku s jarním sněhem.
    To všechno zabalit a na pěkném obrázku, abych to neztratil,
    stáhnout do provázku a dávat po večeři, vždycky do třetice,
    tu trošku štěstí  po kapkách do sklenice.