Váhání             17

1) ^DSnad má ve dlaních^Gsmích schovaný^D,
     čtyřlístek pro^Gštěstí, dala^Dmi.

     Stále^Gvracím se rád, ^A7D abych^Gmoh´ zase^A7se smát^D,

^Gtím ^Djejím smíchem^{Hmi A7}zvonivým^D.

2) Život zní ozvěnou pohádek
    a láskou v nich utkanou do pavučinek,

     která nás provází, když se nám cesta ztrácí,
                                                                            život zní láskou maminek.

3) Dlouhým dnem, nocí bez ustání,
     všude nás oddaně doprovází,

     světlo z pod jejich víček, hřejivé teplo svíček,
                                                                             z těch dvou věčně věrných dlaní.

4) Až stříbro do vlasů Ti napadá
     a nesmlouvavý čas Tě zavolá,

     nám zůstane dál, jen předlouhý žal
                                                                a čtyřlístek Tvůj, co neuvadá.