Středeční ráno 1.3. bylo přeci jen trochu volnější, čekal nás oddychový, výletní den. Čas odjezdu na výlet zubačkou jsme zvolili na 11. hodinu. Takže piánko snídaně s těstovinami, piánko kafíčko, pohodový odjezd z Chamonix směr Genéve do městečka Le Fayet. Ještě před tím Jirka nafotil fotečky z terasy a zdálo se, že se meteorologové zmýlili. Na vrcholcích prokukovalo sluníčko a modrá obloha. Bohužel to netrvalo dlouho, během jízdy se počasí zhoršilo, takže jsme si ten průjezd údolím pod masivem Mont Blanc mohli vychutnat jen zčásti, tak do 1800 mnm. Výš se již povalovali těžké mraky a mlha. Po příjezdu do Le Fayet jsme v infocentru zubačky zakoupili lístky, krátce si prohlédli horský městys a v 11 hodin jsme už nastupovali do červeného motorového vozu "Jeanne", spolu s kupou lyžařů, prknařů i horolezců. Stáří vozu jsem odhadoval na třicet let, možná i víc. "Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka !"  Vyhlídka byla zpočátku poměrně dobrá, jak jsme ale stoupali výš a výš vločky, které před tím jen poletovaly, se proměnily v pěknou chumelku. Dohlednost padesát metrů ... Vystoupili jsme tedy už ve stanici "Col de Voza", spodní to stanice lanovky červené, více jak kilometrové, červené sjezdovky, kde jsme v pondělí s Jirkou vybrušovali svoje obloučky. Nó, spodní ... nadmořská výška 1653 m. Pokoukali jsme se, my z vysočiny pojedli tatranky a po asi dvaceti minutách jsme nastoupili zpáteční cestu. Vyhlídka se nekonala žádná ... Na zpáteční cestě, kdy počasí zase začalo ukazovat svoji laskavější tvář a dovolilo nám kochat se pohledy na majestátné štíty hor i působivá ledovcová pole vysoko v úžlabích, jsme si užívali cestu po visuté autostrádě podél skalních stěn i průjezdy dlouhými tunely pod horskými velikány. Po návratu pak odpolední kafíčko, i na žolíky došlo. Pěkně jsme si zamastili ... A krátce po páté tradiční procházka, vychutnat dovolenkového ducha výletního městečka a pást se očima ve výlohách nesčetných krámků i na nejrůznějších výzdobách a  atrakcích. A propos - atrakce ... Když jsme procházeli po náměstí "Place Balmat", procházeli jsme kolem zlatě patinované sochy historického horala. "Hele, živá socha ", povídám, "Cože ? Kecáš !?!" , " No, normálka, živá socha, pouliční performance". A na podporu mého přesvědčování se horal malinko usmál ... "Nekecej !!!! On je fakt živej !" . Ale to už se okolo začali zastavovat turisté a pouliční herec-socha si vychutnával svoji tichou, na gesta úspornou šou. Vrcholkem podívané bylo, když se asi tak čtyřleté děcko podívalo do brašny na honorář a chtělo tam hrábnout. "Horal" se shýbnul ... a to stačilo. Myslím, že ten špunt bude mít zážitek na celej život. Pěkné zpestření, pěkné. Jasně, fotky jsou ... Po tomto setkání s uměním jsme se rozdělili, já šel do infocentra za internetovým spojením, zbytek výpravy pak objevoval další zákoutí turistického Chamonix. A že se měli jistě na co dívat. Vyzvedli si mě asi po půlhodině, tentokrát jsem byl úspěšný a podělil jsem všechny blízké i kamarády majlíky z vysokohorského údolí. Trochu otrávenej jsem byl jenom z toho, že mi celou tu dobu bylo krmeno levé ucho soustavnou ruštinou neb považte, Rusové i v Chamonix mají svoji vlastní přepážku !  Řečeno se slavným rodákem :"Ty potvory vám vlezou všude. A strašně rychle se množí". Po odchodu z infocentra jsme se ještě trochu spolu pocourali uličkami a po úterní zkušenosti jsme pomalu zamířili do známé uličky a přímo do "La Poele" na pizzy, omeletty a Chardonnay. Důstojné a příjemné to završení dne. A "doma" jsme odšpuntovali ještě závěrečné bílé ...