Autor: Jakub Frey (www.laviny.cz)
Jak si vybrat správné sjezdové lyže

Šířka aneb fenomén doby

Zatímco ještě před pár lety byla šířka lyže v jejím středu spíše doplňkovou informací, dnes je téměř nejdůležitějším číslem, které nám leccos prozradí o charakteru lyže. Trendem posledních let je totiž lyžování ve volném, či prostě neupraveném terénu. A tady přichází ke slovu právě šířka lyže.

Čím je lyže širší, tím více je nosnější v měkkém sněhu a zároveň také tolerantnější k jezdcovým nedokonalostem. Naopak na čistě sjezdovkové lyžování je vhodnější lyže užší. Často ale bývá i sjezdovka rozoraná, s čerstvým, či jarním měkkým sněhem a je vlastně téměř stejným, ba možná někdy obtížnějším terénem než jaký najdeme mimo ni.

A z toho vychází jednoznačný trend k rozšiřování univerzálních lyží pro běžné rekreační lyžování i mimo sjezdovky, při zachování velmi dobrých vlastností na tvrdém až ledovatém sněhu. Hraje se zde doslova  o milimetry a dá se říci, že při porovnání dvou různě širokých lyží pozná i laik každých pár milimetrů velmi výrazně.

Druhy lyží

Pro popis druhů lyží se v naší části Evropy vžily všeobecně uznávané názvy, kterými se dá široká nabídka modelů alespoň základně kategorizovat.

Na pomyslné špičce výkonnostního kopce stojí "závodní lyže“. Ty ale v nabídce běžných obchodů nejsou, takže na špici běžných lyží jsou lyže sportovní. Někde na pomezí sportovních lyží a lyží univerzálních se nacházejí stále oblíbenější lyže crossové (Cross). Pak následuje velmi obsáhlá kategorie lyží rekreačních a rekreačně sportovních, což jsou univerzální lyže neboli "Allround“. Jejich mírně rozšířené kamarádky pak patří do "Allmountain“ - univerzální na „celou horu“.. tedy jak na sjezdovku, tak i do terénu.

Další horkou kategorií převážně pro mladé lyžaře jsou lyže pro "Freestyle“, tedy speciálky pro snowparky. Rozlišují se "Freeride“ jakožto speciálky do volného terénu a  „Freestyle BC = back country“ - což v sobě kombinuje freestyle a freeride.

Armada ARV - freeride

Allround = univerzálka - největší masovka

U nás a vůbec ve střední Evropě jsou nejrozšířenější kategorií univerzální lyže pro rekreační a sportovně rekreační lyžování na upravených tratích.

Právě těchto najdeme v našich obchodech asi nejvíce - počínaje začátečnickými modely jednoduché konstrukce za přívětivé peníze, které nabízejí pohodové poježdění v rekreačním tempu a konče konstrukčně, materiálově i cenově top modely, které jsou co do jízdních kvalit srovnatelné s Race a skicross modely (jen je zde použitý menší rádius většinou někde mezi racecarvery a slalomkami). Šířka pod botou se zde stále drží kolem 67-72mm.

Atomic Izor 7:5m

Lady ski  – designové předhánění

Samostatnou kapitolou, která se v posledních letech usadila pevně na trhu, jsou lyže speciálně určené pro ženy. Na první pohled je většinou poznáme podle designu, který bývá originální. Uvnitř to však bývají podobné lyže jako běžné unisex modely, často jen s jiným kabátem, někdy třeba i trochu měkčí a přizpůsobené většinou pro nižší hmotnost žen a dívek. Platí zde to samé jako u ostatních lyží, jen s přihlédnutím k tomu, že do výběru často musíte zahrnout i design.

Blizzard X-Spirit Lady

Sportovní lyže aneb "Race řada"

Jsou podzávodní modely často nazývané Race, Comp, Racing a podobně - tzv. racecarver pro střední a delší oblouky, a sportovní slalomky pro kratší oblouky. Tedy lyže jednoznačně pro lyžaře holdující rychlé a dynamické jízdě na tvrdé a upravené trati.

Jsou nabízeny v levnější a dražší verzi, popřípadě několika verzích, často rozměrově stejných, či jen minimálně odlišných, kde by přídavek vydaných peněz měl vždy znamenat o kus drživější, agresivnější a obecně sportovnější lyži, která snese větší rychlost a zátěž a také často ještě užší specializaci směrem k dlouhým, či krátkým obloukům.

Popřípadě zde najdete i model, který kombinuje obě kategorie v jednu lyži s univerzálním rádiusem, ale kvalitou a vlastnostmi dobré sportovní lyže s vizáží "race řady“. Všechny tyto lyže jsou určeny na upravenou sjezdovku a proto jsou to logicky dnes lyže nejužší ze všech sjezdových, které na pultech objevíte. Jejich šířka pod botou se pohybuje řádově mezi 64-68mm.

Sporten AHV 06 GS

Cross – skicross?

Stále populárnější závody ve skicrossu dali před pár lety vzniknout kategorii lyží, které z počátku výrobci prezentovali právě pod hlavičkou tohoto sportu, dnes u toho někteří zůstávají, jiní již tuto návaznost ani neuvádějí a slovo cross berou jako „křížem skrz kategorie“ tedy takové sportovně universální lyže na upravenou trať pro střední až delší  oblouky. Většinou jich bývá celá řada od nejvyšších vysoce kvalitních sportovních  modelů, které se podobají, nebo jsou někdy i shodné s racecarvery až po umírněnější sportovní modely. Jakožto lyže určené z 90ti procent pro upravené tratě jsou široké zhruba v rozmezí 65-68 a spíše výjimečně až k 72mm.

Kneissl Black Crystal

Jak vybrat?

Především je nutné si uvědomit, jak na lyžích jezdím. A to nejen co se týče dovedností, ale popřemýšlet i o tom, jaké nejradši dělám oblouky, kratší, střední, delší, jak jezdím rychle, kde jezdím. U výběru konkrétních modelů lze do jisté míry dát na různé spotřebitelské testy lyží, renomé značek a hlavně cenné rady odborných prodavačů ve specializovaných obchodech. Dnes máte také možnost vyzkoušet lyže v různých test centrech nebo při testovacích akcích pro veřejnost.

Jak si vybrat správnou délku

Jedno z největších dilemat u nákupu lyží v posledních letech. Po radikálním zkrácení v minulých letech se dá říci, že je znatelný návrat od extrémně krátkých délek a ustálení na rozumném kompromisu, který se dá jednoduše aplikovat na všechny kategorie lyží vyjma naprostých specialit. 

Nejuniverzálnější délkou je lyže dlouhá k nosu vzpřímeně stojícího člověka. Myšlena je tady skutečná výška lyže postavená na zemi vedle člověka. Délka uvedená na lyži je ve skutečnosti o něco větší, neboť se měří rozvinutá délka lyže po skluznici.

Kdo jezdí spíše pomaleji a nebo má rád krátké řezané oblouky, zvolí lyži třeba i o deset centimetrů kratší, tedy přibližně k bradě, nebo i méně, ale to už skutečně na úkor všestrannosti lyže. Kdo má naopak převážně rád rychlejší dlouhé oblouky, může naopak deset centimetrů přidat a vzít zhruba výšku postavy. A pokud se někdo cítí, že na to má, může klidně přidat ještě pět, deset centimetrů a mít lyži na opravdu rychlé ježdění. Ale to už je zase na úkor točivosti a spíše pro borce, kteří opravdu vědí, do čeho jdou.

---

---

Autorem následujících informací je Petr Dub
Začátečnický oblouk - metodika výuky lyžování

Jízda v pluhu Při výuce lyžování vycházíme z přívratu lyží (tzv. pluhu). Toto postavení lyží a zatáčení v něm je zejména pro malé děti velmi přirozené a dobře jej zvládají. Pro výuku je nutné zvolit mírný svah, nejlépe s dojezdem do roviny či protisvahu. Nejprve je potřeba zvládnout jízdu v pluhu a postavením lyží na vnitřní hrany naučit žáka zastavit. Přitom je potřeba dbát na správné držení těla - nohy se musí opírat o jazyky bot, těžiště těla nesmí být příliš vzadu, ruce držíme široce rozevřené a tak, aby špice holí byly těsně nad sněhem. Špičky lyží nesmí přesahovat, měly by být několik centimetrů od sebe. Pozn.: Na všech obrázcích značí červená elipsa polohu těžiště a čím tmavší je lyže, tím více váhy na ní je. Šipky u hrany znamenají, že lyže má stát na této hraně.

Statický versus dynamický oblouk

V následujících odstavcích bude popsáno několik způsobů provádění oblouků v pluhu. Všechny je lze provádět buď staticky nebo dynamicky. Při statickém provedení pouze zvyšujeme tlak na vnější lyži, při dynamickém oblouku posouváme těžiště nad vnější lyži (přidupneme na ni).

Obrázky v následujících odstavcích představují vždy dynamické provedení daného oblouku, u statického dochází jen k malému posunu těžiště.

Oblouk v pluhu Tento druh oblouku představuje nejsnazší způsob zatočení. Pro většinu žáků je zatočení tímto způsobem směrem k vrstevnici výrazně snazším způsobem zastavení, než zastavení v přímé jízdě v pluhu, proto není někdy nutné trvat na dokonalé schopnosti žáků v pluhu zastavit. Oblouk v pluhu provádíme tak, že těžiště těla (tj. zadek) přesuneme nad budoucí vnější lyži, a tím ji více zatížíme. Díky přívratovému postavení lyží začnou lyže i s lyžařem opisovat oblouk. V této fázi je častou chybou zejména posouvání těžiště příliš dozadu - musíme dbát na to, aby k tomu nedocházelo, protože tato chyba se později těžko odstraňuje. Po zvládnutí tohoto oblouku dokáží i úplní začátečníci zatočit, ovlivnit rychlost své jízdy a bezpečně sjet mírnější svah, další výuka je tedy již mnohem efektivnější a bezbolestnější. Při výuce nejprve nacvičujeme jednotlivé oblouky, ale jakmile je to možné, začínáme procvičovat více oblouků za sebou, aby se žáci naučili navazovat oblouky na sebe.

Oblouk z pluhu Samotný oblouk je stejný jako výše popsaný, ale mezi oblouky přecházíme do paralelního postavení lyží. Při předvádění žákům je třeba dobře rozlišit jednotlivé fáze, tj. jízdu šikmo svahem v paralelním postavení lyží, přechod do přívratového postavení, přenesení váhy na vnější lyži, oblouk v pluhu a opětovný přechod do paralelního postavení lyží. Vše je potřeba provádět velmi pomalu, protože jde o velký počet úkonů za sebou.

Oblouk s přívratem horní lyže Terminologicky tu dochází k zajímavému zmatku, protože tento oblouk se také nazývá s přívratem z dolní lyže - oba názvy vystihují podstatu oblouku, ale je potřeba je nezaměňovat s následujícím. Vlastní oblouk probíhá stejně jako oblouk z pluhu s tím rozdílem, že přívratového postavení dosáhneme pouze pohybem horní, nezatížené lyže. Lyži nezvedáme, pouze posuneme po sněhu do přívratového postavení a přeneseme na ni váhu. Právě toto přenesení váhy při zahájení oblouku je nejdůležitějším prvkem a opět je třeba dbát na správnou polohu těžiště a aby pohyb nevycházel z pohybu trupu či paží. Po zvládnutí tohoto typu oblouku v pomalém sledu za sebou s dlouhými úseky jízdy po vrstevnici můžeme začít zrychlovat návaznost oblouků (nemusíme ale jezdit rychle) - to vede u většiny žáků k tomu, že začnou sami přinožovat vnitřní lyži již během oblouku a přívrat posléze vymizí sám. Pokud se tak stane, snažíme se již žáky k tomuto postavení lyží nenutit, protože ke správnému lyžování patří paralelní postavení lyží.

Oblouk s přívratem dolní lyže Terminologicky platí totéž, co u předchozího - oblouk může být nazýván i s přívratem z horní lyže. Tento typ oblouku bývá obtížný i pro dobré lyžaře a u začátečníků se bez něj obvykle obejdeme. Může však být užitečný na prudkém svahu, protože umožňuje zpomalení před obloukem a nutí k rychlému přenesení váhy a krátkému oblouku. Při tomto oblouku provedeme z jízdy šikmo svahem v paralelním postavení lyží přívrat spodní lyže (horní lyže jede rovně a je poměrně obtížné odsunout spodní, zatíženou lyži do přívratu). Přívrat je třeba provést poměrně rychle a po dokončení okamžitě přenést váhu na horní lyži a provést oblouk. Při tomto oblouku je výhodné si píchnout holí a otočit se kolem ní a obvykle je nutné zvednout vnitřní nohu ze sněhu při přinožení.

Carvingový oblouk

Je důležité si uvědomit, že alespoň v tomto textu není carvingové lyžování každé lyžování na carvingových lyžích, nýbrž taková technika lyžování, která jich maximálně využívá. Podstatou carvingového lyžování je jízda po hranách obou lyží a přenášení váhy. Nebudu zde popisovat metodiku výuky, protože na to nemám kvalifikaci a bylo by jistě důležité zohlednit dosavadní schopnosti žáka. Pokusím se ale sepsat vše, co nám bylo o správném projetí oblouku řečeno do co nejstručnějšího popisu, jak by to v konečném důsledku mělo vypadat. Jedná se o popis dlouhého uzavřeného oblouku.

Při carvingovém lyžování navazuje jeden oblouk na druhý a při popisu tedy vyvstává otázka, kde začít. V těchto případech bývá užitečné začít od začátku, tedy přesněji těsně před tím, než zahájíme další oblouk.

Pokud jsme předchozí oblouku projeli správně, jedeme v jeho závěru po vrstevnici (alespoň přibližně), většinu váhy těla máme na spodní lyži (poměr váhy je asi 90:10, a je tím větší, čí tvrdší a čím prudší je svah), jedeme po horních hranách lyží. Těžiště těla je však nad vnitřní lyží nebo ještě blíže ke svahu a je mírně vzadu. Holeně nohou tlačíme do jazyků bot a nohy držíme dostatečně daleko od sebe (alespoň na šířku pánve). Vnitřní noha jede výš po svahu a musí být tedy více pokrčená - z tohoto důvodu je více vpředu. Trup od pasu nahoru je vzpřímený, ruce doširoka rozevřené, hlava je rovněž vzpřímená. Nedochází k žádné rotaci trupu, tj. tělo je otočeno do směru jízdy. Tato pozice trupu je rovněž charakteristická pro carvingové lyžování a zůstává zachována po celou dobu jízdy. Důsledně se vyhýbáme jakémukoliv zbytečnému pohybu paží, zejména si jimi nepomáháme k zatáčení. Hole máme vždy připravené, abychom se o ně mohli opřít v případě ztráty rovnováhy, není však nutné jimi píchnout před obloukem. Pokud tak učiníme, tak jen jakýsi náznak, aby nedošlo ke zbytečnému pohybu ruky.

Z výše popsané pozice zahájíme nový oblouk v podstatě současným provedením několika úkonů. Odrazíme se ze spodní nohy a přeneseme váhu na horní lyži, současně překlopíme obě lyže na opačné hrany a posuneme těžiště těla dopředu (čí prudší svah, tím více se přesuneme, a tím prudší bude následující oblouk). Na začátku oblouku je těžiště těla nad vnější (v tomto okamžiku ještě horní lyží) a poměr zatížení vnější a vnitřní lyže je přibližně 60:40. Při přenesení váhy dbáme na to, že ani jedna lyže neztrácí kontakt se sněhem (k tomu nedochází v žádné fázi oblouku). Po provedení popsaných úkonů začnou lyže opisovat oblouk.

Po zahájení oblouku posouváme v celém jeho průběhu těžiště těla pomalu dozadu a dovnitř oblouku. Přitom současně rostě podíl váhy na vnější lyži. Čím více tlačíme na vnější lyži, tím více ji prohneme a tím ostřejší oblouk pojedeme. Po celou dobu oblouku držíme lyže na hranách a opět platí, že čím více jsou lyže na hraně, tím prudší je zatáčka. Pokud lyžujeme na tvrdém a prudkém svahu, je potřeba mít při výjezdu z oblouku téměř celou váhu těla na vnější lyži, aby se její hrana dokázala dostatečně zaříznout do podložky. Stejně tak musíme "přitlačit" na spodní lyži se zvyšující se rychlostí.

V předchozím textu není ještě dostatečně zdůrazněno, že je nutné udržovat dostatečně širokou stopu. Pouze při jízdě v široké stopě máme možnost nezávislé práce obou nohou a využít celé nohy k naklonění lyží na hrany. Širokou stopu bychom měli držet po celou dobu oblouku, ale zvlášť důležité je to při zahájení oblouku. Pokud se nám tedy sjedou nohy k sobě během oblouku, tak v jeho závěru necháme horní nezatíženou lyži vyjet výš do svahu a teprve potom na ni přeneseme váhu.

Údržba sjezdových lyží

Ptáte se, jak udělat z těch dvou prkýnek lyže, na kterých je radost jet? No doufám, že je vám jasné, že to není prácička na dvě minutky, ale občas i několikahodinová nekonečná babračka, sem tam i životu nebezpečná - ať už fyzicky nebo psychicky. Ale nechci vás od toho odradit.

Chcete-li vrátit do původního stavu, ve kterém se nacházely v okamžiku, než jsme se na ně postavili, s hrůzou zjistíte, že to nejde. Ale v klidu. I pokud jste zrovna nezkoušeli jízdu mimo bílou sněhovou vrstvu a na skluznici se vám objevily nečitelné hieroglyfy, nemusíte se jít hned věšet. Stačí koupit nové lyže. Ne, dá se to řešit i jinak. V tomto případě doporučuji několik nevyhnutelných pomůcek, jako např. plynovou masku, azbestové rukavice, nejlépe celý obleček - informace u hasičů - brusku, žehličku a svíčku, další dle osobní potřeby.

Pravidelná údržba je asi to nejdůležitější, jak se vyhnout v sezóně ski servisům. Není na škodu lyže kontrolovat před každým lyžováním - podotýkám, že občas u jedinců se slabým srdcem může způsobovat nemalé záchvaty.

K pravidelné údržbě patří kontrola hran a skluznice - víc důležitých věcí se ze spodu lyže naštěstí nenachází.

Po ukončení sněhových radovánek, ať už se lyže chystáte spravovat nebo ne, byste měli otřít skluznici a hrany aby později v noci nedocházelo ke korozi hran.

Hrany

V případě, že vám hrany připomínají pilku, je třeba jim trošku pomoc. Pozor, na poprvé se zpravidla nepovede, a někdy to pokračuje i  podruhé, ..., a někdo se to prostě nenaučí a stává se z něho výrobce laťkového plotku.

Broušení hran - je lepší dělat před tím, než si je namažete. Pokud lyže nemají vyloženě hlad a mají sem tam nějaký zoubek od nevinného kamínku, pak stačí tu část hrany přejet takovým zařízením, na jehož název si zrovna nemůžu vzpomnět, ale určitě vám ho ukazovali. Stačí to chytnout do ruky, přiložit správnou stranou (pokud možno tou neplastovou) k hraně a kritické místo přejet. Někdy to vyžaduje pokus opakovat, než se dostaví kýžený výsledek. Tímto zařízeníčkem, samozřejmě novějšího vydání, lze nastavit úhel hrany. V dnešní době se hrany mírně podbrušují.

Chcete-li lyže nabrousit po celé délce hran - jako že to je občas třeba, protože hrany se časem ojedou - jde to udělat předchozím způsobem, ale musíte přejet celou hranu, nebo si na to můžete vzít malý jednosečný pilník, je to normální rašple. Při téhle práci pozor, pokud nemáte lyže pevně uchycené, tak si taky můžete podřezat žíly!!!! To není vtip, sem tam se to někomu povede. Náročnost tohoto výkonu spočívá hlavně v tom, že musíte hranu po celé délce přejet pilníkem ve správné poloze a to i několikrát z boku a z vrchu. Popravdě řečeno, z vlastních zkušeností - není jich až zas tak málo - beru do rukou pilníček až v krajním případě, a není to proto, že by se mně třepaly ruce.

Pokud se vám podaří z těch kousků kovů udělat aspoň nějaké hrany a nezpůsobili jste si újmu na zdraví, tak je do docela dobrý začátek. Že tam nemáte zoubky, poznáte, když po hraně přejedete prstem, ale zlehka, ty kovové třísky se strašně blbě vytahují z pod kůže. Pokud svými detektory hrbolatosti nepostřehnete nic závažného je to patrně v pořádku a je nejlepší už do toho moc nevrtat. Na ostrost hrany většinou obětuji svoje nehtíky.Kolmo na směr jízdy přejedu hranu nehtem pod vázáním (a pokud mi zbudou nehty tak i na špici a patě). Je-li hrana aspoň trochu ostrá, měla by vám lehle zbrousit lak na nehtech. Někdy se zbavíte nehtů a v klidu se můžete pustit do likvidace skluznice.

Vzhledem k současnému trendu carvingového lyžování, kde se jezdí hlavně po hranách, je péče a hrany velmi důležité a je tudíž třeba věnovat hranám dostatečnou pozornost!!!

Skluznice

Práce se skluznicí mi nikdy nepřišla tak sebedestruktivní jako u hran, ale i přesto se tady můžete při malé nepozornosti poměrně lehce připravit o cit v rukách. Předpokládám, že všichni lyžaři ví, že skluznice má takový špatný zvyk, že se do ní za 1. dělají díry, které jsou často viditelné už z dálky, a za 2. se časem zakulacuje. Není proto na škodu čas od času skluznici přejet - nejlépe ve směru jízdy - radekem a skluznici srovnat - není to žádný složitý úkol, ale je potřeba na lyži trochu přitlačit. A teď něco k těm oblíbeným škrábancům - nebudeme si nic nalhávat, ale ty bestie se vás budou držet zuby nehty a je s nima nutno zatočit. Pokud jsou miniaturní - nepříliš hluboké - tak dělám, že je nevidím a zaliji je voskem. Problém nastává, když jsou hluboké až příliš. Je-li "jen" ve skluznici, tak ji trochu vysuším a zapálím si dýmku míru - teda kofix - a díru zakapu. Nejste-li zrovna při kofixu, tak u nás ještě sem tam potkáte takové ty mrtvé lyžařské plotky s umělou hmotou, sem tam je tam v něm šprajcnutý i nějaký lyžař. Živé plotky nedoporučuji - jedině na nové dřevěné lyže - v tom případě se přikláním k osvědčenému jasanu. Pak necháte kofix nebo ten plot zatvrdnout a skluznici zarovnáte. Jo a když se vám podaří vyrvat kus skluznice u hrany, tak jste pěkně nahraní, protože to se dá spravit většinou pouze dočasně, záleží na velikosti a na místě. Zpravidla se tento jev objevuje na vnitřní hraně pod vázáním, což je to nejblbější místo na lyži. Stane-li se vám to na kopci a zaregistrujete to a chcete ten den ještě lyžovat, což nepovažuji za příliš ideální, aspoň si prohoďte lyže - umožňuje-li vám to model lyží - tak abyste měli poškozenou část na vnější straně, které je namáhána o něco málo míň než vnitřní. Nejlepší je samozřejmě vzít si druhé lyže. Pokud se budete pokoušet spravit tuto výraznou vadu na kráse, tak se musí ono místo někdy v délce až několika desítek cm!!! vysušit, a zakape se to opět kofixem, nechá se zaschnout a vyhladí se to, ale pozor ať to nevyrvete hned ven. Většinou to ale druhý den zase vyrvete, takže to opravujete tak dlouho, dokud se nevrátíte z hor a nedáte to do servisu, kde vám kousek té skluznice kolem ještě vyříznou a nahradí většinou kouskem staré a pak to zbrousí. Znova připomínám, je-li to možné hlídejte si, aby takto opravovaná hrana nebyla jako vnitřní.

Ještě takový jeden odrazující případ, který může nastat, povede-li se vám zatočit přímo na šutru. V tomto případě jste pravděpodobně nenávratně zničili lyže, protože ta hrana taky nevydrží všecko a vyrvaná hrana je ten snad nejhorší jev na lyži. No samozřejmě ještě ji můžete zlomit, ale to tady nebudeme řešit, protože to pak přechází do výroby plotů.

Mazání

Mazání - samozřejmě lyží, není jen taková zbytečnost, aby vám lyže jely rychleji, i když proto se to taky dělá, ale taky aby skluznice nebyla vysušená, ale je to i ochrana před již zmíněnými škrábanci. Nepřejedete-li zrovna přes velké kameny, tak se vám udělají díry jen do vosku a skluznice to neodnese. Čas od času se skluznice čistí a odmašťuje, neříkám, že je to zbytečnost, ale dělají to výhradně závodníci, běžný lyžař málokdy. K čištění já osobně používám silně éterické hořlavé prostředky - jako toluen, líh, ... -tímto se veřejně nepřiznávám, že jsem feťák - ale je dobré u toho dostatečně větrat nebo použít již výše zmíněnou plynovou masku.

Po očištění se zase skluznice zaneřádí voskem, který se do ní nejlépe zažehlí, starší nebo speciální žehličkou nahřátou na vhodnou teplotu. Nedoporučuji brát žehličku maminkám - nevím proč, ale nemají pochopení pro takovéto žehlení. Máte-li žehličku rozehřátou moc, pak není problém skluznici připálit, na těch grafitových to není moc vidět, protože jsou černé, ale máte-li někdo světlé (žluté, bílé, červené,...) skluznice pak věřte, že původní barvu to už jen tak mít nebude. Jestli se o tom chcete přesvědčit na vlastní oči, vezměte si lyže, které pak vyhodíte.

Zažehlení vosku není pouze, že to tam nějak přešudlíte, ale vyžaduje to někdy hodně trpělivosti. Správně namazaná lyže, by se měla vlivem tepelné roztažnosti kovů prohnout jako luk na opačnou stranu než jste u lyží zvyklí. S tím je spojeno i to, že je lyže teplá i z vrchní strany - je to zaznamenatelné poměrně snadno pouhým dotykem a není se čeho bát. O stahování vosku jste asi taky něco slyšeli, ale většinou u běžných lyžařů se stahuje starý vosk před novým mazáním, závodníci stahují skluznici i po namazání, ale je to z toho důvodu, že oni na nich jedou 1 nebo 2 jízdy, kdežto vy na nich jezdíte i celý den a to se vosk ojede sám.

Tak toto by byla příprava v zimě. Jenže o lyže se musíte postarat i v létě - to neznamená, že je každou první sobotu v měsíce budete mazat, ale není na škodu je po sezóně dát do pořádku. Příprava se dělá i před sezónou. Buď jste šikovní a zvládnete to všecko sami a nebo využijete služeb servisů. Jde především o údržbu hran, skluznice a uložení mimo sezónu na nějaké bezpečné místo.

Snad vám neutekla taková maličkost, že nedílnou součástí lyží je vázání, o které je sem tam potřeba taky pečovat. Po sezóně povolit a neuškodí taky promazat šrouby a pružiny, abyste si zbytečně nezkracovali životnost materiálu. Před první jízdou ale nesmíte zapomenout zase vázání nastavit, aby vaše první jízda sezóny nebyla i poslední.

Necháte-li si lyže připravit v servisu, tak počítejte s tím, že když si řeknete, tak vám je nabrousí, někdy spraví a namažou, ale hlavně vám při broušení uzmou kus skluznice a hran, protože snad všechny servisy brousí na strojích. Pokud to není nevyhnutelné, jako např. vytržený kus skluznice u hrany tak je dobré se servisům vyhýbat.

Lámete si hlavu nad tím, jak a kde se o lyže starat? V tomto nevidím velký problém. To co vám předváděli - ty stolečky a držáky jsou sice výborná věc, která velmi usnadňuje práci, ale věřte, že lyže jde spravit i na koleně a to doslova. Neříkám, že to je tak zábavné a jednoduché, ale opravdu to jde. Lyže se dá poměrně dobře připravit na dvou židlích, ale musí se dávat pozor ať nespadne a při broušení si ji musíte přidržet. Sem tam se stane a příprava lyží se přesune i do pokoje s kobercem, což mají hlavně maminky strašně rády, protože ten vosk a kovové piliny se z koberce nedají skoro dostat, ale když si pod to dáte noviny tak to vždycky nějak jde zvládnout.

---

---

Autorem tohoto textu je Monika.
Carving – lyžování pro každého
Od vynálezu druhé hůlky nepoznamenala lyžování taková revoluce, jaká proběhla teprve před několika lety, když zasněžené svahy ovládly carvingové lyže. Jak je možné, že tak banální fakt, jakým je jen poněkud odlišný tvar lyže, zcela přehodnotil dosavadní principy lyžování? Někdy v polovině devadesátých let se na trhu objevila nová lyže, která na zákazníka zapůsobila díky svému tvaru na první pohled poměrně nedůvěryhodně: široká špička, zúžený střed a o něco širší pata. Jen málokdo by tehdy asi tušil, že z carvingových lyží se jen během několika málo let stane ve světě zimních sportů naprostý fenomén.
A výraz fenomén je v tomto případě skutečně na místě, neboť jak jinak nazvat tuto „lyžařskou revoluci“, když uvážíme, že ve srovnání s počtem uživatelů mobilních telefonů u nás máme téměř stejné množství lyžařů!
Faktem je, že o klasiku už dnes stojí málokdo, zatímco carvingové lyže kupuje v současné době sedmdesát procent lidí. Stačilo jen pár let a u profesionálů i amatérů už se s jiným tvarem lyží takřka nesetkáme. Ostatně novému trendu se velmi rychle přizpůsobili i výrobci a prodejci – jiné lyže než „carvingy“ budete totiž shánět jen těžko.
Výraz carving pochází z anglického výrazu carve (řezat) a označuje řezaný lyžařský oblouk. Tvar carvingových lyží a především zúžení uprostřed umožňuje těmto lyžím nový způsob pohybu: poměrně samostatnou jízdu a také vysokou stabilitu v zatáčkách. Ani nemusíte být skvělý lyžař a přesto brzy zjistíte, že carvingové lyže vám na sjezdovce zaručí nejen větší jistotu, ale také dynamický pohyb, extrémní polohu v zatáčkách a vyšší zrychlení.
Tvar carvingových lyží umožňuje jízdu výhradně po hranách, a to tak, že vykrojený oblouk vlastně jakoby samovolně provádí otáčení lyží zařezáváním hran do sněhu. Proto nemusíte tak jako na klasických lyžích zatáčet do oblouků smykem – carvingové lyže díky svému tvaru vykrajují po najetí na hrany oblouček samy. Z vlastností nové stavby lyží mají tudíž užitek nejen zkušení a ostřílení lyžaři, ale také úplní začátečníci.
Narozdíl od klasických lyží se na carvingových naučíte lyžovat poměrně snadno. To platí především v případě, že jste začátečníci a s klasikou nemáte žádné zkušenosti. Jiné je to ovšem v situaci, kdy přecházíte z klasických lyží na carvingové. Tady bude pro leckoho první jízda nepochybně velkým překvapením. Neodpustím si poznamenat, že nejinak tomu bylo i u mně.
Od dětství jsem zvyklá na klasické lyže a asi před čtyřmi lety jsem se poprvé rozhodla vyzkoušet lyže carvingové. Není třeba podrobně popisovat rozčarování, s jakým jsem se pomlácená už asi po páté zvedala ze sněhu a cítila se trapně při myšlence, jak jsem ostatní ještě před chvílí ujišťovala, že lyžovat opravdu umím.
Dnes už je to jiné, mezi ostřílené lyžaře sice nepatřím, ale více času obvykle strávím na lyžích než na zemi. Z vlastní zkušenosti mohu každopádně potvrdit, že pokud se budete snažit lyžovat po skluznici a ne po hranách, budou vaše lyže podstatně hůř ovladatelné, protože tu bude stále jejich tendence samovolně vykrajovat oblouky.
Důležité je naučit se jezdit na carvingových lyžích takovým způsobem, abyste využili všech jejich skvělých vlastností. Pokud si chcete takové lyže pořídit, měli byste vědět, že jejich výběr závisí na několika důležitých faktorech. Těmi hlavními jsou vaše výška a váha a především způsob, jakým budete lyže využívat: ať už k ostřejší adrenalinové jízdě, k lehkému sjezdu nebo pro lyžování v neupraveném terénu.
Při množství nabízených lyží, kterých na trhu stále přibývá, může být totiž výběr vhodného lyžařského vybavení opravdovou hádankou. Pokud nemáte dostatek zkušeností, abyste dokázali zhodnotit, co přesně potřebujete, rozhodně si nechte při výběru lyží raději poradit od odborníků. Pokud patříte mezi dobré a zkušené lyžaře, kteří preferují klidnou jízdu a jezdí dlouhé i krátké oblouky, pak pořídíte kvalitní model carvingových lyží včetně vázání vyhovující vašim požadavkům kolem deseti tisíc korun.
Pro carvingovou lyži existuje několik charakteristik, z nichž nejdůležitější je poloměr vykrojení. Můžete si ho představit jako poloměr oblouku boční strany lyže, který se obvykle pohybuje pod hranicí patnácti metrů. Z praktického hlediska to znamená, že nezatížená a nenakloněná lyže udělá oblouk o tomto poloměru.
Nezapomeňte i na další pravidlo, které u carvingových lyží neplatí: lyže totiž nemusí být stejně dlouhá jako lyžař. Naopak, může být dokonce i podstatně kratší. Carvingová lyže má totiž při jízdě na hraně mnohem vyšší stabilitu, a tak není třeba sázet na délku. Kratší lyže může mít kromě toho i větší hloubku vykrojení – a to znamená další zvýšení stability.

Závěrem lze konstatovat jen jedno: různé typy carvingových lyží jsou vyráběny pro specifické využití. Zjednodušeně řečeno – když koupíte správný typ lyží, budete spokojeni, ať už jste amatér nebo zkušený lyžař.
Pokud si ovšem stále nejste úplně jistí a máte pochybnosti o vhodnosti carvingových lyží, doporučujeme vám je nejprve vyzkoušet v jakékoliv půjčovně nebo testovacím centru. Novou techniku vám tady zkušení instruktoři nejen vysvětlí, ale i předvedou. Jedině tak si tyto lyže ověříte v praxi a uvidíte, že vaše obavy z carvingu se rychle rozplynou.

Je s podivem, že tak malá změna, jakou je široká špička a zúžení lyže uprostřed, přinesla tak velké efekty. Faktem je, že z carvingu se stal během několika málo let fenomén, který se zapsal do dějin rekreačního i profesionálního lyžovaní. V profesionálním sportu přinesla navíc tato technika úplně nové možnosti, kdy lyžaři podávají takové výkony, které by byly s normálními lyžemi takřka nemožné.

 

---

---

Text Radek a Milan Růžičkovi
Carving